Komunisté a sociální demokracie , která do jejich náručí po vítězném únoru 1948 s chutí hupsla, si zvykli žít na cizí účet. Znárodňovali a loupili kde se dalo a co se dalo. A říkali tomu vláda lidu. Jejich nenasytnost neznala mezí a nějaký čas z toho , co nakradli , dokázali uspokojit a oblbnout řadu lidí. Jejich řádění se pochopitelně nemohlo vyhnout ani církvím a náboženským společnostem. Tam se loupilo zvlášť dobře. Po listopadu 1989 stála
společnost před problémem, jak komunistická zvěrstva alespoň částečně zmírnit. Někde se to podařilo lépe, jinde hůře. Právnické osoby – lidová družstva , ale i mnozí další , přes snahu mnohých a k mé velké lítosti , ostrouhali. Církve a náboženské společnosti nedopadli o mnoho lépe – přes existenci blokačních paragrafů , přes rozhodnutí Ústavního soudu ,přes přísliby politických reprezentací ,se nedělo nic. A to Sociální demokraté byli osm let ve vládě a mohli tak snadno naplnit své církevně fondové vize . Až pod tlakem obcí se problém začal řešit a postupně se dospělo do dnešní situace, kdy je uzavřena dohoda mezi všemi dotčenými církvemi a státem a kdy tuto dohodu má potvrdit zákonodárce. Obě strany musely hodně slevit . Ne církve , ale národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze došla k závěru, že stát tím , že „ převzatý „ majetek spravuje, ročně získává cca 3 mld kč ( v dnešních cenách) a církvím na jejich činnost přispívá pouze cca 1,4 mld kč. Církve nechtějí refundaci tohoto ušlého zisku a že by to za 60 let bylo hezkých pár desítek miliard. Dohoda řeší jen částečnou finanční náhradu za majetek, který už vydán být nemůže a naturálně vrací to, o co církve požádají a zároveň doloží , že jim to k 25.únoru 1948 nezpochybnitelně patřilo. A tento akt pouze částečné spravedlnosti je současnou sociálnědemokratickokomunistickou ad hoc koalicí prezentován jako loupež století. Za nadšeného hýkání závistivého davu a podpořen trapnými a urážejícími billboardy . Vůbec se nedivím jednoznačné a ostré reakci církví – vždyť kdo je tady loupežník a kdo je tady okradený a postižený ? Byl by tento problém nebýt " Vítězného února ? V době , kdy Jiří Paroubek tyl na pražských Restauracích a jídelnách a kdy současná věrchuška sociální demokracie chodila do Pionýra ,seděli mnozí z těch , kteří jsou teď napadáni, v komunistických kriminálech. Ale pozor – ti , kterým je dnes narovnání vztahu mezi státem a církvemi proti mysli, by si měli uvědomit, že hospodařit s cizím majetkem se prostě nemá. A že teď jde sice o majetek ( nemilovaných )církví, ale že může jít vbrzku také o majetek každého z nás. Už nám to tato parta jednou – po únoru 1948 – předvedla. A zvyk je železná košile.
