Již v polovině příštího týdne se ukáže, jaký je Miloš Zeman počtář. Jsou chvíle, kdy se zdá, že by mu sázka na Jiřího Rusnoka dokonce mohla vyjít.
To by mu ovšem nesměli do kafe plivat takoví nepolitičtí odborníci, jakým je pan Balvín. I kdybych připustil, že může mít věcně pravdu (a osobně bych ale tuto pravdu nechtěl hájit), takticky to bylo absolutně nezvládnuté. Lépe by to žádný nepřítel Rusnokovy vlády nevymyslel.
Nepochybuji o tom, že si pan prezident svou chvíli slávy ve sněmovně náležitě užije. Ale netahá za delší konec provazu a toho by si měl být vědom nejen on ale i poslanci.
Vyslechli jsme spoustu řečí o porušování ústavních a parlamentních zvyklostí. Pak ale vůbec nechápu, proč by se poslanci měli byť vzdáleně zabývat myšlenkou, že prezidentovi v jeho žádosti o podpisy vyhoví. Nedivím se celkem spontánnímu odporu k notářsky ověřeným podpisům, ale vůbec se mi nezdá, že by bylo vhodné vyjít tomuto prezidentovu požadavku vstříc a uspořádat jakýsi prezidentem kontrolovaný ceremoniál – divadelní sběr podpisů pro podporu vlády Miroslavy Němcové. Tím by sněmovna jen prokázala svou slabost a ochotu teď i v budoucnu prezidentovi ustupovat i tam, kde to je naprosto zbytečné.
Současná nepřehledná situace nemůže těšit vůbec nikoho – ani samotné vrcholové aktéry, o občanech nemluvě. Ale nejde jen o potěšení, mělo by jít především o prospěch země. A proto je třeba zvolit řešení, které sice ze současné situace vychází, ale zároveň ukáže, jak dospět k rozumnému vyústění.
V prvním kroku je samozřejmě nezbytné podrobit vládu Jiřího Rusnoka hlasování o důvěře. Pokud uspěje, není co řešit (a ve hře zůstává už jen rozpuštění sněmovny). Pokud neuspěje a bývalá koalice si bude jista svou stojedničkou, je nejčistším a parlamentním řešením přijetí usnesení sněmovny, které prezidentovi navrhne jmenovat Miroslavu Němcovou premiérkou a pověřit ji sestavením vlády. Sto a nejméně jeden hlas při veřejném hlasování má nezpochybnitelnou validitu a zachová sněmovně tvář. Jistě, toto usnesení by mělo pouze doporučující charakter, ale osobně si neumím představit, že by ho (jakýkoliv) prezident nerespektoval. Těžko by pak zdůvodňoval i svým nejbližším, ale také v zahraničí, že sestavením další vlády pověří opět Jiřího Rusnoka nebo Bohuslava Sobotku či jiného odvážlivce. To, že se mu vláda ODS a TOP nelíbí (mně taky ne) není žádný argument.
Pokud by se ovšem potřebných 101 poslanců pro výše zmíněné usnesení nenašlo, nezbývalo by ani těm, kteří dosud z dobrých či méně dobrých důvodů předčasné volby odmítali, než rozpuštění sněmovny podpořit. Jiné řešení by legitimizovalo pokračování prezidentských variací na vládnutí. A tím i pokračování velmi nestabilního stavu. A to já nechci.
